Jedeme domů

Značení máme hotové a do odjezdu zbývají necelé tři dny. V pondělí dopoledne zahajujeme naší závěrečnou misi s názvem „Najdi tukana“. Za celý pobyt jsme totiž nepotkali ani jednoho. S Be objíždíme město a okolí a hledáme ho. Neúspěšně. Vydáme se alespoň na nákupy, návrat by se neobešel bez pár suvenýrů a také odměn pro sponzory. Odpoledne vyrážíme na projížďku lodí, což byl neuvěřitelný zážitek. Díky Jindřichovi za svezení!

I v úterý nám tukan stále uniká. Společně s Be se proto rozhodneme, že navštívíme Evandra ve fabrice a vyzvedáváme zde speciální plakety, na kterých je informace o návštěvě dobrovolníků z KČT. Tyto plakety přiděláváme na místa, kde jsme často byli – hotel, restaurace a bar u Suzy, pamětní centrum atd.


Odpoledne balíme a poté se vracíme znovu hledat stále nezvěstné tukany. Alex s Ondrou po několikahodinovém vyhlížení v autě usnuli a tak se Eva s Be rozhodli vrátit na hotel. Po cestě zpět to však přišlo. Na stromě seděli hned dva tukani! Vyběháváme z auta a rychle je fotíme, než uletí. Hurá, mise „Najdi tukana“ byla úspěšná!

Ve středu ráno nás Evandro přivítal u sebe doma, kde trávíme čas před odjezdem. Dopoledne se jdeme projít po městě a na oběd zamíříme do speciální restaurace. Nejprve jsme si na talíř nabrali jen trochu přílohy a zeleniny a následně se pohodlně usadili. Za chvíli začala místní obsluha nosit maso přímo z grilu. A chodila ke stolu tak dlouho, dokud jsme jevili známky života. Pochutnali jsme si na hovězím masu na několik způsobů, na kuřecím masu, ochutnali jsme také maso z kapibary, grilovaný ananas se skořicí a mnoho dalšího ještě následovalo. Poslední hodiny rychle utekly a ve 20:00 nasedáme na autobus.

Náš odjezd však není koncem projektu, ale spíše jeho začátkem. Příští rok by měla proběhnout hlavní fáze, kdy vyznačíme další tři trasy a vyškolíme nové značkaře, kteří budou trasy obnovovat a také značit nové. Budeme se těšit, že se zde s vámi za rok opět setkáme s dalšími díly o Batayporã.