Cesta a příjezd do Batayporã

Naše mise začíná ještě den před odletem. Připravujeme si všechen potřebný materiál. Bohužel, kvůli překročení váhového limitu, část materiálu necháváme doma. Směrovky rozdělujeme rovnoměrně do zavazadel.

V pátek vyrážíme již ve 3:45 směr letiště Ruzyně. Na letišti Eva dostává ještě dvě plechovky barvy, aby se všechna čtyři zavazadla vešla do váhového limitu. Pak přichází na řadu odbavení, čekání na otevření pokladen, kde platíme za zavazadlo navíc a nakonec se vydáváme přes celnici. Zde Ondra navazuje intimnější vztah s celní kontrolou. Před gatem se musíme rozloučit s Alexem (do Amsterdamu letí jiným letem).

Přestup v Amsterdamu je bez problému. Teď už nás čeká jen dvanáctihodinový let do São Paula. Po vyzískání všech zavazadel, úspěšně měníme peníze a odcházíme do terminálu, kde čekáme na konzulku. Po chvíli píšeme SMS a zjišťujeme, že stojí kousek vedle nás. Řidič konzulátu nás odvádí přes složitý systém výtahů do auta a odjíždíme do hostelu.

Jsme ubytováni ve velmi hezkém hostelu Sampa, do postele zaléháme v pátek ve 23 hodin místního času. Ráno je pro nás připravena vynikající snídaně.

Vstup do hostelu
Recepce hostelu

 

 

 

 

 

 

 

Před odjezdem, kvůli plánovanému výletu do São Paula, schováváme peníze všude možně po těle, abychom pak kvůli dešti nikam nemohli jít, počasí nám zatím skutečně nepřeje. Vyčkáváme tedy na místě na smluvený transport. Pouze díky zkušenostem ze hry tetris naplníme malinké auto připravené k našemu odvozu všemi čtyřmi kufry, třemi batohy a také námi a odjíždíme směrem na autobusové nádraží Barra Funda.

Zde chvíli kroužíme kolem nádraží a hledáme místo k zastavení. Jelikož je nádraží poměrně veliké, chvíli bloudíme, až konečně najdeme okénko našeho přepravce. Získáváme lístky na autobus a vydáváme se do úschovny zavazadel. Jak se ukáže, ta zde bohužel není. Lze pouze využít zamykací skříňky bez návodu v angličtině, avšak díky velmi milé a ochotné obsluze se nám vše podaří a my vyrážíme prozkoumat okolí terminálu. Jelikož prší a autobus vyjíždí až za sedm a půl hodiny, snažíme se najít zajímavosti v okolí nádraží. Po chvíli bádání objevujeme podzemní vchod do památníku Latinské Ameriky, komplex navržen Oscarem Niemeyerem, jenž nabízí například i stálou expozici latinskoamerického lidového umění. Dobrým útočištěm se nám stane také místní knihkupectví, je zde totiž zapnuté topení.

Konečně se blíží čas odjezdu, stále prší a jdeme si pro zavazadla. Ze vzpouzejících se skříněk se nám je po chvíli daří vyprostit. Vydáváme se na desetihodinovou cestu autobusem, kterou hodláme strávit spánkem přerušovaným pouze příležitostnými retardéry a zastávkami na odpočinek, které se konají každých tři sta kilometrů.

V terminálu nás již čeká Evandro s Martinou. Do Batayporã přijíždíme v neděli v 7:30 místního času (13:30 SEČ) a společně usedáme ke snídani.

Hotel Vale de Inveha
Selfie u hotelu